REVIZOR - NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL
O AUTOROVI
- 1809 - 1852
- Ukrajinec
- dramatik, historik, literární kritik, učitel, básník, prozaik, publicista, autor
- další díla
- Večery na samotě u řeky Dikaňky, Povaleč Čičikov, Mrtvé duše
- REALISMUS → realis = skutečný, věčný
- od 40. léta 19. století
- rozmach přírodních a technických věd
- znaky
- zobrazuje skutečnost pravdivě, přesně, všestranně
- typický hrdina – typizace, autor představuje hrdinu (např. bohatý, který se během příběhu vyvíjí a podléhá změnám)
- objektivnost – autor do děje nezasahuje, stojí nad dílem a neztotožňuje se s žádným hrdinou
- román = analýza skutečnosti
- kritika nedostatků -> peníze, mezilidské vztahy -> kritický realismus -> naturalismus
- zásah do literatury = kritický realismus
- Anglie
- Charles Dickens - Oliwer Twist, Vánoční koleda
- Emily a Charlotte Brönteová - Na větrné hůrce, Jana Eyrová
- Francie
- Honoré de Balzac [onoré de balzak] - Otec Goriot, Ztracené iluze
- Gustave Flaubert - Paní Bovaryová, Citová výchova
- Rusko
- Lev Nikolajevič Tolstoj - Vojna a mír, Anna Karenina
- Fjodor Michajlovič Dostojevskij - Zápisky z mrtvého domu, Zločin a trest
- REALISMUS V ČESKÝCH ZEMÍ
- 4. etapa Národního obrození
- revoluční rok 1848 - revoluce
- Karel Havlíček Borovský - Tyrolské elegie, Král Lávra
- Božena Němcová - Babička, Divá Bára, V zámku a podzámčí
DÍLO
- premiéra - 1836
- satirická komedie, drama
- v dialozích hovorový jazyk, občas nespisovný jazyk
- slova stylově neutrální, hanlivá, zabarvená
- důvtip
- dějová zápletka → anekdota
- záměna
- groteskní komika X krutá realita ruské společnosti
- psychologie postav
- sociální typy - charakteristika
- 5 jednání
- na úvod přísloví "Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš křivou hubu"
- vzhled člověka
- lidský charakter je zdeformován penězi
- hra strachu
- kritika tehdejších obyvatel Ruska
- námětem byla skutečná událost, příběh autorovi vyprávěl příběh Puškin
- kritika úplatkářství
- Ivan Alexandrovič Chlestakov - petrohradský mládenec, úředníček, podvodník, lhář, povaleč; jedná bez rozmyslu, využívá hlouposti a strachu úředníků; rád hraje karty
- Osip - prohnaný, vypočítavý sluha; je chytřejší než jeho pán
- Anton Antonovič Skvoznik-Dmuchanovskij (policejní direktor) - nicotná (bezvýznamná) existence; malicherný (ulpívající na maličkostech), směšný, chová se důležitě a důstojně; ze strachu jedná bezhlavě jako zbavený vůle, bere úplatky
- Anna Andrejevna - žena policejního direktora; s každým koketuje, zvědavá, marnivá
- Marja Antonovna - dcera policejního direktora; Chlestakov ji požádá o ruku
- malé ruské provinční městečko, kolem roku 1830, 24 hodin
- Do malého provinčního městečka pronikne zpráva o tajném příjezdu revizora z Petrohradu. To zcela vyvede z rovnováhy místní úředníky i ostatní činitele, kteří mají špatné svědomí kvůli různým podvodům. Jsou neschopní a berou úplatky. Domnělým revizorem je petrohradský úředníček Ivan Alexandrovič Chlestakov, jenž se v městečku zastavuje na cestě ke svému otci. V hostinci, kde bydlí, nemá čím zaplatit, protože veškeré své peníze prohrál v kartách. Proto mu nevadí, že ho pokládají za revizora. Společně s vypočítavým sluhou Osipem dokonale využije situace. Všichni ho podlézavě obskakují, je všude zván, na jeho počest je pořádána večeře, jsou mu nabízeny peníze, hejtman mu dokonce chce dát ruku své dcery.
Chlestakov odjíždí ve chvíli, kdy se začíná obávat prozrazení. Občané se dozvídají, že přijíždí skutečný revizor. Konečná scéna ukazuje jejich kamenné tváře. Celý děj se odehrává v rozmezí 24 hodin.
- BOBČINSKIJ Neslýchaná událost!
- DOBČÍNSKIJ Nečekaná novina!
- VŠICHNI Co je, co se děje?
- DOBČÍNSKIJ Netušené věci: přijdeme takhle do hospody…
- BOBČINSKIJ (skočí mu do řeči) Přijdeme s Petrem Ivanovičem do hospody…
- DOBČÍNSKIJ (skočí mu do řeči) Ale pardon, Petře Ivanoviči, já to řeknu.
- BOBČINSKIJ Ale ne, pardon, přece já to... pardon, pardon... vy ani nemáte to vyjadřování... DOBČINSKIJ A vy se spletete a něco vynecháte.
- BOBČINSKIJ Nevynechám, namouduši nevynechám. Tak už mě nepřerušujte, ať to můžu říct, nepřerušujte mě! Pánové, buďte tak laskaví a řekněte, ať mě Petr Ivanovič nepřerušuje.
- HEJTMAN Tak už mluvte, prokristapána, co se děje? Já mám srdce až v krku. Sedněte si, pánové! Vemte si židle! Petře Ivanoviči, tady máte židli. Všichni se usazují kolem obou Petrů Ivanovičů.
- BOBČINSKIJ Pardon, pardon, já bych to vzal všechno popořádku. Hned jak jsem měl tu čest se s vámi rozloučit poté, co jste ráčil být sklíčen obdrženým dopisem, že ano, — no tak potom jsem zaběhl. . . ale prosím vás, Petře Ivanoviči, neskákejte mi do řeči! Já to přece všechno, ale všechno, ale všechno vím, že ano. Tak tedy já, jak ráčíte rozumět, jsem zaběhl ke Škatulkinovi. A poněvadž jsem nezastihl Škatulkina doma, že ano, tudíž jsem zašel tady k Ivanu Kuzmičovi, abych mu oznámil, jakou novinu jste dostal, no, a cestou od něho potkám Petra Ivanoviče. ..
- DOBČINSKIJ (skočí mu do řeči) U boudy, co prodávají pirohy.
- BOBCINSKIJ U boudy, co prodávají pirohy. No, a jak tak potkám Petra Ivanoviče, hned mu povídám: „Slyšel jste, jářku, o té novině, jakou dostal Anton Antonovič z důvěryhodného pramene?“ A Petr Ivanovic už o tom slyšel od vaší služky Avdoťji, když jste ji poslali, nevím pro co, k Filipu Antonoviči Počečujevovi.
- DOBČINSKIJ (skočí mu do řeči) Pro soudeček na francouzskou kořalku.
Osobní hodnocení
- Děj byl předvídatelný. Kniha byla zajímavá, ale znovu bych si jí nepřečetla. Zaujala mě charakteristika postav a kritika občanů, vynalézavost falešného revizora.
